Aloe je nejpůsobivější medicínská bylinka, kterou vytvořila příroda. Úžasná je rozmanitost léčících schopností této rostliny: gel z aloe je vhodný pro venkovní i vnitřní použití: při zánětlivých stavech, žaludečních vředech, při problémech s játry a poruchách látkové výměny, při virových onemocněních, pomáhá při artritidě a revmatickém zánětu kloubů, při infekcích v ústní dutině. Aloe výrazně posiluje imunitu organismu, protože pomáhá ničit rakovinné buňky. U diabetiků stabilizuje krevní cukr, zlepšuje hladiny cholesterolu. Zlepšuje vzhled pokožky - zklidňuje, hydratuje, vyživuje a urychluje její regeneraci. Gel z aloe je mimořádně účinný při léčení ran. Existuje ještě mnoho dalších přínosů gelu z aloe.

Aloe je známá již od starověku pro své mnohé prospěšné účinky, včetně využití v dermatologii. Tato rostlina obsahuje látky, které stimulují biologické funkce těla (tzv. "biogenní stimulátory"). Aloe, domorodá rostlina Afriky, je také známá jako "lilie pouště" nebo "rostlina nesmrtelnosti". Název je odvozen z arabského slova "alloeh" znamenající hořký pro hořkou chuť gelové tekutiny nacházející se v listech. Odborná literatura uvádí, že existuje přes 400 druhů aloe, přičemž pro farmaceutické účely se používají pouze tři: Aloe kapská (Aloe Ferox), Aloe stromovitá (Aloe arborescens) a Aloe vera (Aloe Barbadensis Miller).

Ve světě je známá hlavně Aloe Barbadensis Miller. Pochází ze severní Afriky, odkud se v průběhu staletí rozšířila do celého světa. Své využití nachází v mnoha oblastech, především však v medicíně a kosmetice. Pojmenování Aloe vera ("pravá aloe") bylo pravděpodobně dáno této zvláštní rostlině proto, že ze všech známých druhů je tento nejrozšířenější a nejdostupnější z léčivých druhů aloe. Získala si tak největší pozornost díky gelu z listů, který má vícero použití. Zvláštní vědecký zájem se v poslední době věnuje Aloe arborescens, jejíž koncentrace účinných látek je oproti Aloe vera třikrát vyšší.

Aloe arborescens (aloe stromovitá) je rostlina se zvlášť vysokou medicínskou hodnotou. Pochází původně z jižní Afriky a roste v suchých klimatických podmínkách od mořského pobřeží až do hor, kde teplota v zimě neklesá pod nulu. V Evropě se jí výborně daří na západním pobřeží Sicílie. Aloe stromovitá je keřového vzrůstu, která dorůstá do výšky až 200 cm, výjimečně 400 cm. Tvoří dužnaté zelené až šedozelené listy dlouhé do 60 cm. Okraje listů jsou zubaté s pevnými trny. Uvnitř listu se nachází průhledný polotekutý gel. V porovnání s Aloe vera má užší listy a hrubší kůži, což jí umožňuje přežít i v extrémních přírodních podmínkách. Roste pomaleji a obsahuje v listech méně gelu než Aloe vera, proto je méně atraktivní pro komerční účely, i když terapeutické vlastnosti Aloe arborescens převyšují vlastnosti Aloe vera.

V chudších zemích světa hraje aloe důležitou roli v přírodní zdravotní péči. Právě v Brazílii se výzkumu této rostliny začal věnovat páter Romano Zago - františkánský mnich, který nejprve slyšel o účinném receptu z Aloe arborescens od domorodých obyvatel. Když viděl pozitivní výsledky této rostliny na imunitní systém lidského organismu, rozhodl se zasvětit jí svůj život. Později páter Zago pokračoval ve svých výzkumech v Jeruzalémě a Itálii. Své poznatky zpracoval ve svých knihách: Aloe arborescens proti rakovině a Aloe není lék, a přece léčí. Zveřejnil i svoji originální brazilskou recepturu, která se stala zakrátko známou na celém světě: směs z listů Aloe arborescens, čistého květového medu a pšeničného destilátu. Stále více a více lidí se začalo zajímat o tento recept, a tak na žádost mnoha jednotlivců a organizací přednášel páter Zago na konferencích v Portugalsku, Španělsku, Švýcarsku, Francii, Itálii a Brazílii o jeho pozitivních účincích. V základní receptuře s včelím medem a destilátem se používá Aloe arborescens (je efektivnější než Aloe Vera), zpracovává se celý list (nejen gel), produkt se vyrábí z čerstvé (ne sušené) rostliny, ideální je rostlina z biologického pěstování (v prokázané biokvalitě).

Chemické a fyzikální vlastnosti Aloe arborescens byly stanoveny až na základě analýz v posledních 50 letech. Jednotlivé složky Aloe arborescens můžeme rozdělit do 3 skupin:

• Sacharidy, k nim patří i polysacharid Acemannan, který je nezbytný pro správné fungování imunity na úrovni buňky.
• Anthrachinon a fenoly v listech: mají projímavé, detoxikační, protizánětlivé, analgetické a antibakteriální účinky.
• Důležité živiny a funkční molekuly: minerální soli (sodík, draslík, vápník, hořčík, stopové prvky: mangan, měď, zinek, chrom, kobalt, železo, germanium, bor, selen), vitamíny (B1, B2, B3, B6, kyselina askorbová, listová, cholin, vitamin A- retinol, vitamín E), kyselina acetylsalicylová, aminokyseliny, jiné organické kyseliny, lipidy (vícenásobné nenasycené mastné kyseliny) a enzymy.

Analýzy prokázaly u Aloe arborescens mnohé léčivé účinky, což vedlo k jejímu využívání v mnohem širším měřítku. Americké výzkumy terapeutických vlastností aloe byly zaměřeny výhradně na polysacharid Acemannan a při výrobě produktů odstraňovali aloin a jiné důležité složky rostliny. Nicméně pozitivní účinek na organismus má aloe tehdy, když působí současně všechny její obsažené složky. Mezi aminokyselinami, vitamíny, minerálními látkami, glykosidy, vícenásobně nenasycenými mastnými kyselinami a enzymy existuje totiž významná synergie.

Kromě již zmíněných terapeutických účinků má Aloe arborescens schopnost uklidnit celý trávicí systém, odstranit zánět žaludku a zejména žaludeční vředy. Studie také ukázaly, že Aloe arborescens inhibuje růst stafylokoků a koliformních bakterií a podporuje růst zdravých laktobacilů nezbytných pro dobré trávení. Dokáže normalizovat funkční a biochemické parametry za 2-6 měsíců. Mnohé výzkumy prokázaly i předpokládané léčivé účinky při rakovinových onemocněních a při AIDS, ačkoli oficiálně aloe nebyla uznána jako lék na uvedené nemoci. Výsledky v oblasti biomedicínského výzkumu terapeutických vlastností účinných látek přítomných v Aloe arborescens potvrdily, že přívlastek zázračný lék přírody této rostlině právem náleží.

Rostliny aloe jsou předmětem zkoumání v italském Institutu Palatini de Salzano v Benátkách. Na několika klinikách v Itálii (Padova, Monza) potvrdily týmy lékařů léčebné přínosy pro onkologické pacienty s různými typy onemocnění. Provedené studie potvrdily, že Aloe arborescens obsahuje více než 70% substancí účinných proti rakovině, zatímco Aloe barbadensis jich má jen 25%.

Srovnání obsahu minerálů v obou druzích aloe (mg / 100 ml):

Srovnání obsahu aminokyselin v obou druzích aloe (v ppm):

Biologické pěstování Aloe arborescens. Aloe arborescens se od roku 2000 pěstuje v požadované biokvalitě na Sicílii v optimálních podmínkách několik metrů nad mořem daleko od průmyslového znečištění. Pěstování a následné zpracování se řídí evropskými zákony o biologickém hospodářství, o čemž svědčí i získaný certifikát biokvality.